VÝZNAM HUMORU V POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍCH

24. Září 2015, PhDr. Robert Huneš

Leckdy v pomáhajících profesích láteříme, že máme práci náročnou (to jistě ano), pro samou starost a vypětí není čas a sil se zasmát. Či se to snad ani nesluší. Je to pravda? Je to správně? Co vlastně je humor?

Humor je druh emoce. Je schopností vzbudit pocit pobavení v jiném člověku a souhrn způsobů jak toto pobavení, často provázené smíchem, vyvolat. Můžeme také říci, že je to vědomá tvůrčí činnost, při které je skutečnost vytvářena či popisována odlišně ve srovnání s obvyklým způsobem tak, že to vzbuzuje pobavení. Smích a úsměv pak už je emoce.

Dělení humoru

Humor můžeme dělit na verbální, vizuální a praktický. Verbální (slovní) spočívá na slovech, na vyprávění humorného příběhu či vtipu. Zahrnuje slovní hříčky, anekdoty, bonmoty i sarkazmy a také nadsázku. Vizuální nalezneme v kreslených vtipech. Praktický je založen na akci. Příkladem je šlehačková bitva, bláznivé honičky aj. známé scény z éry němého filmu či odlehčených filmových komedií časů pozdějších.

Zatím ani jedna teorie podstatu humoru dostatečně nevysvětluje, ani proč a jak vůbec humor vzniká. V jednom se však psychologové i veřejnost zřejmě shodnou. Humor je kořením života a bez něj by byl život značně nudný. Navíc pomáhá většinou lidi rozesmát a smích je skvělým lékem.

Jaké jsou hlavní rysy humoru? Především nesmyslnost a moment překvapení. Samotné používání slov, obrázků nebo ztřeštěné akce veselí nebudí. Je evidentní, že humor musí mít něco zvláštního, aby člověka rozesmál. To, že někdo upadne, není humor. Humorem se to stává až zábavným popisem.

Humor není příčinou smíchu pokaždé. Komická situace nerovná se humor. To, že nám nějaká situace či člověk připadají humorní, je dáno lidskou schopností ji tak vidět. Smysl pro humor je schopnost tvůrčího vidění a zejména popisu skutečnosti, který pobaví. Smysl pro humor má dva aspekty – schopnost humor tvořit a schopnost humor chápat. Prostředkem humoru není tedy komika sama, nýbrž komický výklad nebo pojetí věci. Jak říká Karel Čapek: „Anekdoty nemají autora, nýbrž vypravěče“.

Vznik humoru

Předpokládá se, že humor a smích se vyvinul z pocitů a projevů triumfu. Přestože humor bývá často projevem veselí, pramení také z překonané bolesti, z překonaného strachu nebo z překonané nejistoty. Příkladem je úlevný smích, který je prostředkem uvolnění, odreagování a nastolení pocitů slasti.

Člověk se umí smát mnohem dřív, než se naučí mluvit. Je to jeden z prvních způsobů komunikace mezi matkou a dítětem. Smíchem dítě dává najevo, že je spokojené a že se cítí bezpečně; taková informace je důležitá pro dítě i maminku.

Smích také působí jako odvolání poplachu. Jednak do okolí smějícího se jedince – signál pro ostatní, že poplach, který bezprostředně před smíchem hrozil, je zažehnán, že nebudeme bojovat ani utíkat, ostatní kolem mohou být v klidu a pohodě (pacient, jeho příbuzný, kolega, šéf, podřízený…). Působí rovněž dovnitř těla, kdy dojde k uvolnění vnitřního napětí, zmizí tonus svalů a tělo se přestane chystat na útok.

Složky humoru
Těmi jsou vtip (kognitivní část), veselí (emocionální část) a smích (fyziologická část). Každá z uvedených složek může být prožívána také zvlášť, jejich aktuální konfrontace však přináší synergický efekt, jenž jednoduše nazýváme ”humor” (podle S. M. Sultanoffa). Humor je tak trojjediným součtem, kde se spolu snoubí vtip, veselí a smích, tj. náš rozum, naše emoce i naše tělo.

Smysl pro humor

Na čem závisí? Těchto determinantů je vícero. Závisí na vzdělání, na společenském postavení člověka, na povaze, na momentálním duševním rozpoložení (co se v jedné situaci může zdát humorné, v jiné se člověku zdá hloupé nebo až urážlivé). Také se prokázalo, že extroverti a osoby citově stabilní si vtipů užívají daleko více. Jejich mozek vykazuje na magnetické rezonanci při poslechu vtipů a humorných příběhů významně větší aktivitu v mozkových oblastech, které jsou spojeny s potěšením a odměnou. Naopak neurotici a introverti velké potěšení z vtipů nemají.

Typy humoru

Liší se podle zemí a etnik. Známé jsou např. suchý anglický humor, naivní americký, pivní mnichovský humor, český humor (švejkovský), židovský humor aj. Typ humoru je určen zemí a společenským a kulturním zázemím, v němž vzniká. To, co se zdá směšné Evropanovi, nemusí vůbec rozesmát Japonce a naopak.

Zvláštní postavení v humoru má satira. Účelem satiry však není úlevný ani bezstarostný smích, nýbrž nápravný výsměch. Humor nechce burcovat svědomí, kdežto satira ano.

Příznivé účinky humoru
V napjatých situacích humor odbourává stres a podněcuje kreativitu, neboť díky němu přicházíme na jiné myšlenky. Humor nám vrací to, co bylo nepříjemnou situací ohroženo, totiž suverenitu. Humorem si také vytváříme odstup, a přesto zůstaneme součástí situace. Před problémy neutíkáme, ani před nimi nezavíráme oči.

Smích posiluje imunitu, zlepšuje trávení, snižuje napětí a stres. Procvičuje bránici, dýchací systém, srdce a další orgány a uvolňuje svalové napětí. Čím je smích intenzivnější, hlasitější i delší, tím více svalů se do této činnosti zapojuje. Smích mírní bolest a urychluje proces hojení, zlepšuje frekvenci a hloubku dechu. Při smíchu ustupuje únava, snižuje hladinu cukru v krvi, pomáhá při komunikaci v mezilidských vztazích a okysličuje krev, tzn. blahodárně působí na cévy, mozek a srdce.

A ještě ke všemu je smích zadarmo! Nadto i bez předpisu, bez doplatků a bez vedlejších účinků. Nositelem výkonu může být kdokoli, neplatí pro něj regulační omezení, revizní lékaři jej nekontrolují a nemusí se hlásit na SÚKL. No řekněte sami, to téměř nejde odolat! Stále ještě nevěříte? Stále se zdráháte v péči o druhé odevzdat do náruče humoru? Přidám tedy skutečný příběh (podle ZDN, únor 2010): Norman Cousins, autor odborných statí o humoru, publikoval své vlastní zkušenosti s těžkou nemocí. Onemocněl celkovým zánětem, který bychom dnes diagnostikovali asi jako kolagenózu. Nemocniční léčba neúčinkovala. Cousins se tedy dohodl s ošetřujícími lékaři, že zkusí vlastní metodu. Vyšel z logické úvahy, že obtíže zhoršuje stres, a tedy všechny léčebné postupy by měly být zaměřeny na jeho eliminaci. Naordinoval si megadávky vitaminu C a jeho další nápad spočíval v co největší dávce humoru, kterou bude schopen vstřebat. Odstěhoval se do hotelu naproti nemocnici a najatá sestra mu promítala veselohry, přátelé ho chodili bavit atp. Během několika týdnů se uzdravil. Jedno z jeho pozoruhodných zjištění bylo, že deset minut huronského smíchu má dvouhodinový analgetický účinek

Víte, že dospělí se smějí stěží 20x denně, zatímco děti až dvacetkrát tolik? Že smích je podobně jako zívání „nakažlivý“? Že smích je ve vztahu důležitější než vzhled a inteligence? Výzkumy ukazují, že jednou z nejvíce ceněných věcí, ať už ve vztahu, u přátel nebo na pracovišti, je smysl pro humor…

I nedokonalý a předstíraný smích je v mnoha situacích velmi prospěšný. To, že se zasmějeme na známého, jej potěší. Nás to nic nestojí a ještě nám i jemu to zlepší náladu. Už dr. Hutchinson v 19. stol. moudře řekl: „Lékař může uzdravit někdy, ulevit často, potěšit vždycky“. I humorem. Proč? Potěšit v pomáhajících profesích někdy znamená vyvolat smích, jindy obveselit či najít obyčejný důvod k radosti ať již pacienta, nebo jeho příbuzného. Takto konat má kdokoli z personálu zdravotnických a sociálních zařízení, bez ohledu na jeho hierarchické postavení v zaměstnání. Samozřejmě – na smrtelné posteli, když se loučí rodina s umírajícím dědečkem jistě nebudou dunět salvy smíchu, ale je řada jiných situací a momentů, kdy je to moudré, je i příležitost a schází odvaha k humoru… Stará čínská moudrost praví: „Máš-li velké starosti, raduj se z maličkostí.“ Jak moudré! Život se skládá z maličkostí.

Dobrý a špatný humor

Špatný (urážlivý) humor je destruktivní a to, o čem žertuje, vlastně ničí. Uráží a destruuje lidské vztahy (sarkasmus, ironie, výsměch). Používají jej lidé především ke kritizování a manipulaci s ostatními lidmi. Je velmi ostrý, agresivní, má ničivý dopad na mezilidské vztahy. Takový nikdy nepatří do naší práce!

Naopak dobrý (čistý) humor povzbuzuje k hlubšímu pochopení, upevňuje mezilidské vztahy, není ironií ani satirou. Je možný jen mezi rovnými. Jen takový patří do pomáhajících profesí! Neuráží, nezraňuje a je prostředkem k získání důvěry u pacienta, klienta

Předpoklad humoru

Předpokladem humoru je lidská solidarita a důvěra. Není myslitelný tam, kde člověk vidí v člověku nepřítele či mu ukazuje zuby, aby ho zastrašil, namísto toho, aby se na něj přátelsky zasmál. Humor podporuje mezi lidmi rovnost, rodí se z kamarádského ducha, je v podstatě seberozdáváním a důvěrností, ba důvěřivostí.

Humor a pokora

Učme se pokoře. Pokorný člověk mívá smysl pro humor. Dovede se smát sám sobě, má k sobě odstup. Umí se na sebe podívat s nadhledem – plného chyb a slabostí. Mějme odvahu přijmout sebe sama se svou pozemskostí a se svým člověčenstvím. Pak z nás bude naděje, důvěra i humor přecházet na ostatní, na pacienty i kolegy. Hodně pomáhá, když člověk umí to, co mu vadí, trochu odlehčit. Humor je nejen dar, ale také postoj k životu.

Něco ze života

Vejde matka do pokoje své dcery. Pokoj je prázdný a na posteli leží obálka. Obávaje se nejhoršího, třesoucí se rukou otevírá dopis a čte:

Milá maminko, je mi to líto, ale musím ti říci, že jsem odešla z domova se svým novým přítelem.
Našla jsem u něj opravdovou lásku, měla bys ho vidět, je tak moc roztomilý, s tím jeho bohatým tetováním a piercingem a především s jeho obrovskou motorkou!
Ale to není vše, maminko, jsem těhotná, a Abdul říká, že si budeme žít krásně v jeho karavanu uprostřed lesa. Chce se mnou mít ještě mnoho dětí, a to je i můj sen. A protože jsem přišla na to, že marihuana je vlastně prospěšná, budeme trávu pěstovat i pro naše přátele, aby nemuseli tak strašně trpět, až jim dojde koks nebo heroin. Zatím budu doufat, že věda konečně najde nějakou látku proti AIDS, aby se Abdulovi opět dařilo dobře, on si to opravdu zaslouží!
Maminko, nemusíš mít strach, je mi už 13 a umím se už o sebe sama postarat. Doufám, že tě budu moci brzy navštívit, abys poznala vnoučátka. Tvoje milovaná dcera
P.S.: Mami, všechno je to pitomost, jsem u sousedů. Chtěla jsem ti jen říct, že jsou v životě horší věci, než to vysvědčení, co leží na nočním stolku. Mám tě ráda.


z knihy – HUNEŠ, Robert: Význam humoru v pomáhajících profesích. In: Ošetřovatelská péče, 2015, č.3-4, s. 8-10. ISSN 2336-1603

Vložit komentář

 
Copyright (c) 2005-2011 Ecce Homo, 2000-2004 Ing. Juraj Kizák, juraj.kizak@gmail.com
ECCE HOMO, o.s. = Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí, působí v ČR nepřetržitě od roku 1993, jeho náplň a cíle vyplývají z názvu,
IČO 49366335, Bankovní spojení: 2001709504/0600, kontakt: marie.svatosova@seznam.cz
Anorexie.cz, Prezidentka.eu, Vangogh.cz, Modigliani.cz, Gauguin.cz, Česká prezidentka