STANOVISKO APHPP k poslaneckému návrhu zákona „O DŮSTOJNÉ SMRTI“

13. Březen 2017, PhDr. Robert Huneš

STANOVISKO Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče k poslaneckému návrhu zákona „O  DŮSTOJNÉ  SMRTI“

(seminář proběhl 8. 3. v PSP)

Navrhovatelem zákona je poslanec J. Zlatuška a jeho asistent M. Hamerský, který je skutečným hybatelem věci. Mgr. Milan Hamerský se již několikráte marně ucházel o voličskou důvěru opřen o myšlenku zabíjet těžce nemocné – urychlit odchod lidí z tohoto světa jinou, než přirozenou cestou. O legalizaci eutanázie se snaží již po několikáté. A opětovně před volbami…

Rozumí-li navrhovatelé důstojnou smrtí asistovanou sebevraždu a eutanázii, pak lze legitimně vyvozovat, že v jejich pojetí jiný způsob úmrtí je nedůstojný. Nedůstojné je tak zemřít přirozenou smrtí v rodinném kruhu mezi nejbližšími? Nedůstojné je nemocného dochovat v laskavé péči v nemocnici či hospici? Nedůstojnou je hrdinská smrt, kdy hasič nasadí život v plamenech za záchranu druhého? Jsme vystaveni zkouškám útoků na podstatu našeho lidství.

Denně se setkáváme s umírajícími. Ukazuje se, že pro eutanazii jsou zejména mladí lidé a lidé, kteří nemají s umírajícími žádnou zkušenost, případně mají zkušenost negativní, kdy jim doma umíral třeba prarodič v bolestech a oni ho nemohli té bolesti zbavit. Řešením této situace je však moderní paliativní a hospicová péče.

Eutanázii, lhostejno zda-li přímé zabití druhého člověka, nebo asistovaná sebevražda (umožnění druhému zabít se), považuje APHPP za civilizační prohru společnosti. Ta totiž nepotřebuje zabíjet druhé – když je jim ouvej, potřebuje kvalitní péči, např. hospicového typu. V hospicovém prostředí se setkáváme s tisíci umírajícími. Můžeme dosvědčit, že netrpí-li člověk bolestí (na duši i na těle) – a to umí dnešní medicína s přidanou hodnotou nezdravotní péče zabezpečit – nemá člověk důvod po eutanázii volat. To je žitá skutečnost hospiců českých, ale i jinde ve světě.

Povolit zabíjení druhých lidí, které „nebaví žít“ (tisíce případů např. v Belgii či Holandsku, kdy byli a jsou lidé utráceni z těchto „důvodů“) je cestou k sebezáhubě společnosti. Civilizovanou odpovědí na tato volání je hledat cesty ke zlepšení péče. Ty společnost zná, takové společnost (medicína a sociální péče) umí poskytnout. Někdy je však propagátoři eutanázie neznají či vědomě přehlížejí. O jejich pohnutkách lze jen spekulovat…

Jinou otázkou je oprávněný strach nemocných a postižených lidí z dystanázie. Tj. zabraňování přirozenému umírání, zabraňování přirozenému vstupu smrti díky technické vyspělosti medicíny. Velmi viditelným a tragickým případem byl „život“ a „umírání“ bývalého izraelského premiéra Ariela Šarona. Zemřel po 8 letech (!) strávených v persistentním vegetativním stavu připojený na přístroje, kdy mu, nepříliš nadneseně řečeno, ústily hadičky ze všech tělních otvorů. Takové případy jsou jistě špatné a traumatizující daného jedince i jeho okolí. Legitimním a legálním řešením je odstoupení od marné léčby. To je lege artis postup (srov. např. doporučení České lékařské komory č.1/2010), žel někdy málo využíván. To však nemá nic společného s eutanázií.

APHPP říká: Zlepšit péči ano. Zabíjet ne! Budovat politickou kariéru na utrácení slabých a nemocných lidí považujeme za více než nízké.

Vložit komentář

 
Copyright (c) 2005-2011 Ecce Homo, 2000-2004 Ing. Juraj Kizák, juraj.kizak@gmail.com
ECCE HOMO, o.s. = Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí, působí v ČR nepřetržitě od roku 1993, jeho náplň a cíle vyplývají z názvu,
IČO 49366335, Bankovní spojení: 2001709504/0600, kontakt: marie.svatosova@seznam.cz
Anorexie.cz, Prezidentka.eu, Vangogh.cz, Modigliani.cz, Gauguin.cz, Česká prezidentka