Následuje celý nezměněný text jejího dopisu do Poslanecké sněmovny.

……………………………………………………………………………………………………………………………..

Kancelář Poslanecké sněmovny
Sněmovní 176/4
11800 Praha – Malá Strana

Zdravotní výbor

Vážení poslanci,
obracím se na Vás abych Vás oslovila s žádostí o pomoc při zlepšení situace našich
nevyléčitelně nemocných občanů, jejichž přáním je dožít ve svém domácím prostředí a pomoc
jejich blízkým,kteří jim to umožní a provází je v průběhu nemoci až k finální fázi.

Oslovuji Vás všechny, levicové i pravicové, neboť rakovina a další nevyléčitelné choroby
neznají levici ani pravici. Oslovuji každého z Vás jako člověka, kterému není lhostejný osud
bližních,a je schopen i ochoten pomoci situaci změnit.
Vítám kroky, které byly dosud učiněny pro založení a zprovoznění hospicové péče. Neboť
o důstojném ukončení života,zejména o důstojném umírání v domácím prostředí se mnoho
mluví,ale méně koná.
Je to návrat k tomu, co kdysi bývalo samozřejmé. Je to návrat k něčemu, co je samozřejmé
i primitivním národům, a člověku je přirozené. Kdo z nás by chtěl odcházet z tohoto světa
v anonymním prostředí nemocnice,bez blízkosti dětí, partnera, rodiče, bez laskavého dotyku
jejich ruky, hřejivého slova.
Skutečnost je však diametrálně odlišná.
Paradoxní a nepochopitelná. Péče o nevyléčitelně a terminálně nemocné v nemocnici
je hrazena zdravotní pojišťovnou . V hospicové či domácí péči tomu tak není.
V nemocnici hradí pojišťovna lůžko, jeho vybavení vč.prádla, veškerou dezinfekci.
Diagnostiku,laboratorní vyšetření,péči lékařskou a ošetřovatelskou.Zajištění nutriční, vč.
servírování a mytí nádobí, úklid,osobní hygienu. Léky,obvazový materiál,zdravotnické
kompenzační pomůcky, pomůcky pro kyslíkovou terapii,infuze atd.V domácím prostředí
si toto vše obstarává ze svých prostředků nemocný a jeho rodina . Zřejmě za trest,že se
rozhodla o svého blízkého pečovat sama.Prakticky neznám rodinu, která by si to mohla
dovolit. Příkladně zapůjčení kyslíkové pumpy stojí 1000,- Kč + 100,- Kč za každý další den.
Zdravotní pojišťovna ji uhradí nemocnému v domácí péči dle mých informací jen tehdy,
bude-li hospitalizován několik dní pro zjištění hladiny krevních plynů. Je zde však velké
riziko nemocniční nákazy, pacientova imunita je nulová. Jeho zdravotní stav se zhorší též
po stránce psychické. Nejenom proto, že leží tam, kam už se nikdy nechtěl vracet, převoz
mu neprospěl ,je v beznadějné situaci, a opuštěn. S největší pravděpodobností bude umístěn
do více než dvoulůžkového pokoje /který by byl ještě únosný/. Bude-li mít štěstí, bude
vzdálenost od druhého lůžka alespoň 1 metr.Bude se vyprazdňovat a obnažen bude umyt /
možná/ za přítomnosti dalších pacientů. Bude vykašlávat, zvracet,zatímco ostatní budou
jíst. Případně naopak. Jednolůžkový pokoj jako jediný na ošetřovací jednotce bude jako
obvykle obsazen. Takže ho necháte raději doma a protože ho nechcte nechat udusit,zaplatíte
za půjčení kyslíkové pumpy. Nakoupíte potřebné léky.Řada z nich je na recept. Pro ten
musíte k praktickému lékaři, kde čekáte a radujete se z toho,že si přinesete domů nějaký ten
virus či bakterii, abyste ji mohli předat vašemu oslabenému nemocnému.Léky jsou obvykle
plně hrazené pacientem – analgetika, léky proti průjmu, antitusika, léky uvolňující nosní hlen
atd. Zaplatit si musíte také léčiva k prevenci dekubitů a péči o kůži. Musíte koupit nebo si
půjčit pokojové WC,mnohdy lůžko, pomůcky k prevenci proleženin, chodítka a další .To vše
v nemocnici zdarma k dispozici.Utratíte za spoustu pracích prostředků a desinfekci,protože
prádlo bývá znečištěné. To vše je v nemocnici hrazeno ZP.

Sedmým rokem pečuji o manžela s rakovinou plic a střev.Opakovaně „mi byl dán domů
na umření“.Jedenkrát též s otevřenou nekrotizující ránou v břiše velikosti klávesnice PC
s vyhřezlými střevy a stafylokokovou nákazou ,kterou tam získal. Jsem zdravotní sestra. Péči
se mi podařilo zvládnout. Obvazový materiál a hojivé léky jsme si za trest směli platit.
Stejně jako převoz manžela na radioterapii, chemoterapii, pravidelné kontroly.Taxislužbou.
Protože praktický lékař žádanku na převoz sanitním vozem nenapíše, má napsat odborné
oddělení, kam je pacient zván. Tam Vás odkáží na praktického lékaře. Čekání, zda
sanita přijede alespoň přibližně na určenou hodinu vyšetření je pro pacienta stresující,
stejně tak vyčerpávající je dlouhé čekání na samotné vyšetření. Rovněž čekání na
příjezd sanity k odvozu domů. Proto volíte taxislužbu. Nákladnou, ale přesnou , šetrnou a
ohleduplnou.Bomba pro finanční rozpočet. Máte také možnost využít dopravních služeb
Society za pouhých 39 Kč za cestu + 39 Kč za doprovod. Musíte však předvídat okamžik
zhoršení stavu,případně dobu, kdy rozbolí zub a bude nutné lékařské vyšetření, služba
se totiž objednává měsíc dopředu. Obvykle se brzy přihlásí důsledky společného až
několikahodinového pobytu v čekárně dík oslabené imunitě . S tím jsou spojené další výdaje
na léky a léčbu.
Nejsou to jen staří lidé, kteří mají nevyléčitelnou chorobu, jsou to i lidé v produktivním věku
a bohužel také děti.Všichni však potřebují doprovod k vyšetření, ošetření, chemoterapii,
ozařování.Někdo z rodiny musí přestat pracovat.V současných podmínkách to bez značné
finanční újmy nemyslitelné. Já jsem manžela doprovázela celkem 100x jen na chemo a
radioterapii. Musela jsem zanechat zaměstnání. Ostatní doprovody jsem nepočítala, ale stálo
by to za to.
Následuje psychické, tělesné i finanční vyčerpání.
Prosím za všechny, kdo toto prožívají, zasadˇte se za úhradu toho, co je pojišťovnami běžně
hrazeno v nemocnicích, též pacientům v domácí péči a péče hospicové. V nemocnicích se
uvolní lůžka těm, kteří mají léčbu kurativní. Uleví se personálu i spolupacientům, kteří
sdílí pokoj s umírajícími. Za svou praxi jsem byla často svědkem utrpení nemocných a
jejich poslední cesty. Když jsem však viděla tu bídu na jednom odd. nemocnice /za kterou
ovšem nemohl personál,neboť pracuje v podmínkách, které jsou mu předurčeny/, i přes
svoji profesionalitu a „otrlost“jsem se rozplakala. Příbuzný umírajícího nemá ani možnost
se v nemocnici s ním rozloučit. Je to i moje zkušenost. V nemocnici mi umírala matka
s rakovinou střev. Ležela vedle ní pacientka, připravovaná na zákrok na srdci. U dalších
byli příbuzní nahlas hovořící. Matka mi z posledních sil něco tiše šeptala. Dodnes nevím co.
Nemocným na pokoji a jejich příbuzným jsem nedokázala říci: buďte sticha, umírá tu člověk,
neslyším co mi chce říci. I to je jeden z mnoha důvodů, proč neumírat v nemocnici.

Nikdo z nás neomládne a nikdo z nás nevíme, zda nám nebo našim blízkým zítra nesdělí
dg nevyléčitelné nemoci.Většině z nás – dle průzkumu je to 80 % naší populace – se nechce
umírat v neosobním prostředí nemocnic. Na poslední cestě chce být se svými blízkými a ve
svém domácím prostředí. Pokud budou moci příbuzní „beztrestně „ doprovázet své blízké
v době jejich nemoci /a to nejen na vyšetření/, bez obav o ztrátu zaměstnání a budou mít
dostatek prostředků na tento „přepych“,můžeme mluvit o tom, že jsme civilizovaný národ.
Prosím dokažte, že naše etické cítění není zmasakrováno a je na úrovni tohoto tisíciletí,že náš
stát patří mezi ty civilizované.Prokažte, že našemu státu záleží na osudech občanů a že ty kteří
se chtějí starat o bezmocné, nevyřadí morálně a sociálně.Ve státě, kde se praktický lékař musí
obávat, aby pojišťovnou hrazená home care ,jako součást hospicové mobilní péče, nebyla
příliš drahá,aby ji nemusel hradit sám, je něco v nepořádku.
Naděje umírá poslední,my lidé však tak nějak permanentně.Všichni bez rozdílu.Záleží na
tom, zda důstojně, bez utrpení. Zda strádání pečujících není větší, než je nutné. Zda budeme
kulturní stát. Neboť důstojný odchod bez bolesti a utrpení v prostředí hodném člověka se státu

také týká.
Při položení základního kamene druhého pražského hospice řekl přítomný poslanec /cituji/:
…hospicové hnutí je lidskou odpovědí na levicové nápady jako je např. eutanazie. Je to
pokus chovat se k lidem v nevyléčitelných stavech tak,aby jim bylo na světě ještě dobře.A
neradit jim,aby co nejrychleji odešli z tohoto světa a usnadňovat jim to“.
Eutanazie,stejně jako nevyléčitelná nemoc, není výmyslem žádné politické strany.Já prosím
za všechny naopak: USNADNĚTE JIM TO. Aby podmínky,které jsem popsala výše,
euthanasii spíše nepřipomínaly.
Smrt nečiní rozdílů.

S díky Jiřina Hašková
Lyžařská 896/4

1O2 OOPraha 15

jirina.haskova @seznam.cz

V Praze dne 10.2.2012

„O kurzy se zajímají především zdravotníci z jiných oborů. Témata kurzů totiž nejsou vždy přísně paliativní. Navíc u nás přednášejí špičky ve svém oboru jako třeba MUDr. Marie Svatošová či MUDr. Ondřej Sláma,“ říká manažerka vzdělávacího centra Věra Ziková. Více ZDE.