Co je paliativní léčba, péče a medicína?

27. Červen 2010, admin

Jednoznačná definice neexistuje. Uvádíme zde tři definice jak jsou uvedeny v knížce Paliativní medicína (Vorlíček Jiří, Adam Zděněk a kolektiv):

Paliativní medicína je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin.“
Světová zdravotnická organizace (WHO)

Hospicový program je koordinovaný program paliativních a podpůrných služeb prováděných doma i za hospitalizace, který zajišťuje léčbu a psychlogickou, sociální a spirituální péči pro umírající osoby a jejich rodiny. Služby jsou zajišťovány lékařsky řízeným interdisciplínárním týmem profesionálů i dobrovolníků. Po smrti nemocného je k dispozici péče o pozůstalé (bereavement).
National Hospice Organization, Arlington, Virginia, USA

Paliativní medicína se zabývá léčbou a péčí o nemocné s aktivním, progredujícím, pokročilým onemocněním. Délka života je u těchto nemocných omezená a cílem léčby a péče je kvalita jejich života.
(Velká Británie)

Světová zdravotnická organizace (WHO) dále konstatuje, že paliativní péče:
- podporuje život a považuje umírání za normální proces
- ani neurychluje, ani neoddaluje smrt
- poskytuje úlevu od bolesti a jiných svízelných symptomů
- začleňuje do péče o pacienta psychické a duchovní aspekty
- vytváří podpůrný systém, který pomáhá rodině vyrovnat se s pacientovou nemocí a zármutkem po jeho smrti

Paliativní, neboli útěšná a zmírňující medicína, péče, je nejstarší lékařskou a ošetřovatelskou disciplinou. Principy paliativní medicíny korelují s potřebami umírajících a zahrnují tyto základní cíle:
- symptomatickou léčbu
- zmírňující péči
- efektivní terapii somatické a psychické bolesti
- emotivní podporu
- spirituální pomoc
- sociální zázemí
- aktivní nebo aktivizační individuální program pro umírající
- doprovodnou odbornou pomoc rodině umírajícího

Paliativní léčbu lze zařadit do onkologické péče vedle léčby kurativní a podpůrné. Všechny tyto přístupy se navzájem prolínají.

Výsledkem kurativní léčby je úplné vyléčení, zatímco postupy paliativní medicíny se nemoc sice neodstraní, ale přesto se subjektivní stav pacienta zlepší. Paliativní péče podporuje život, jeho kvalitu.

Cílem paliativní léčby není prodlužování života, nýbrž kvalita života. Cílem je dále provádět integrovanou komplexní péči, která předchází a zmírňuje všechny aspekty utrpení nemocného. Obyčejně se jedná o chronicky nemocné nebo o nemocné v terminální fází života.

Paliativní péče smrt ničím neurychluje ani neoddaluje, mírní bolest a jiné symptomy, začleňuje do komplexní péče i psychologický, sociální a duchovní aspekt. Paliativní péče zahrnuje i péči o rodinu nemocného, a to v období pre finem, in finem, i post finem.

K otázce eutanázie má jednoznačně vyhraněný postoj:
Pomáhat v umírání ANO, pomáhat k smrti NE.

Vztah paliativní medicíny a hospiců:
Paliativní starostlivost je možno poskytovat v hospicích, v domácnostech anebo nemocnicích. V systému paliativní péče je důležitá i úloha rodiny nemocného. Hospice jsou tedy jen jednou z několika možných forem, kde se poskytuje paliativní péče a léčba bolesti. V USA se často používá termín „hospice“ taky i pro paliativní péči.Protože nároky na zdravotní péči jsou závislé od druhu nemoci, existují již speciální programy paliativní starostlivosti pro rakovinu nebo AIDS.

Paliativní léčba má komplexní, multidisciplinární přístup k nemocnému. Vyžaduje multidisciplinární tým, tj. řadu odborníků různých profesí, kteří se vzájemně setkávají a diskutují jak nejúčinněji individuálně řešit problémy nemocného.

Významným mezníkem v moderní paliativní medicíně bylo v 70. letech ve Velké Británii ustanovení pěti zásad rozvoje oboru:

1. založení oddělení hospicové (paliativní) medicíny, která provádějí komplexní multidisciplinární péči, včetně vysoce odborné péče lékařské
2. rozvoj multidisciplinární domácí paliativní péče, včetně vyškolení lékařů a sester v tomto oboru, kteří pracují jako součást multidisciplinárního paliativního týmu
3. založení hospicových paliativních oddělení v nemocnicích, které zavádějí multidisciplinární paliativní péči zpět do nemocničních provozů
4. rozvinutí konzultačních služeb v oblasti paliativní medicíny ve všeobecných nemocnicích
5. výuka všech lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků v základech multidisciplinární paliativní péče.

8 komentářů to “Co je paliativní léčba, péče a medicína?”

  1. Dana napsal:

    Dobrý den,
    pracuju jako sestra s geriatrickými pacienty již téměř 20 let, poslední rok na paliativním oddělení, které je součástí Léčebny dlouhodobě nemocných. Za svoji praxi jsem byla u mnoha umírajících lidí, vždy, i na obyčejném oddělení jsme se snažily neponechávat umírající samotné, nikdo netrpěl bolestí, jen nebyl komfort jednolůžkového pokoje, kde může být se svým blízkým i rodina, což nyní hodnotím , jako velmi pozitivní. S čím se nedokážu vnitřně srovnat, je fakt, že se někdy velmi zbrkle podávají opiátové směsi lidem, kteří neudávají bolesti, vysadí se insulín diabetikovi, kterému pak náhle stoupne glykémie z normální hodnoty až na 25 mmol/l a nemocný se stává zmatený a tato zmatenost se tlumí zvyšující dávkou opiondní směsi. Chápu u pacienta, který již nepřijímá stravu a tekutiny,ale v opačném případě, nejde o zkrácení života , pokud má pacient již několik týdnů hyperglikémii? Paliativní péče je pro mne něco nového, přesto si myslím, že i v tomto( hlavně v tomto) oboru by se mělo přistupovat k pacientům individuálně.
    Zažila jsem spoustu nemocných, kteří tvrdili, že by chtěli nejraději rychle zemřít a pak při sebemenších potížích naléhavě vyžadovali lékaře, aby jim pomohl, protože ještě musí zařídit spoustu věcí, chtějí ještě trávit nějaký čas s dětmi a pod. V praxi jsem zažila sedmdesátiletého muže s karcinomem prostaty a metastázami, který před mnoha lety k nám na oddělení byl přijat na dožití, z nemocnice měl nastavenou analgezii, Morphin á 4 hodiny. Pacient byl zmatený a velmi neklidný, manželka , která ho navštěvovala , byla znepokojená z rychlého zhoršení stavu manžela. Lékař tehdy citlivě a pozvolna snižoval dávky Morphinu, pacient byl stále bez bolesti, proto byly opiáty nakonec zcela zrušeny. Pacienta bylo opět možné nakrmit, zavodnit, zcela se vrátila dobrá psychická kondice a pacient žil ještě téměř 2 roky, na občasné bolesti stačila slabší analgetika. Zemřel náhle a zcela v klidu…… Jeho ženu občas potkávám a vždy znovu vzpomíná a děkuje za péči o manžela a dva darované roky ….Opravdu si myslím, že ne vždy vše vyřeší silná analgezie. Poznáme pravou chvíli ?

  2. Marie Svatošová napsal:

    Milá sestro Dano,
    velice si Vás vážím, vidím, že Vám osud pacientů není lhostejný. Vaše postřehy svědčí o Vaší empatii i odbornosti. Hrubé chyby v medikaci, na které upozorňujete, je nutno řešit přímo na Vašem pracovišti. V případě pochybností je třeba nemlčet, ale promluvit si s ordinujícím lékařem. Není-li domluva možná s ordinujícím lékařem, doporučuji informovat jeho nadřízeného, případně zaměstnavatele. To není žalování, to je Vaše stavovská povinnost. Chápu, že je to nepříjemné, ale mlčet znamená být spolupachatelem. To platí i v případech opačných, kdy je léčba bolesti poddimenzovaná a pacient zbytečně trpí.

  3. Dana napsal:

    Vážená paní doktorko Svatošová,
    za Vaši odpověď moc děkuju, už dávno předtím, než jsem Vám poprvé napsala, jsem se pokoušela
    v zaměstnání některé ordinace, které se mi nezdály být v pořádku, konsultovat se svou staniční sestrou, která mne odbyla slovy, že jde o paliativní pacienty, tudíž tam je vše jinak….Nyní mi dokonce řekla, že se na tuto práci nehodím a že mám rozvázat pracovní poměr.Do služeb na květen nejsem napsaná nikde v celé LDN. Když jsem se pokusila řešit tuto situaci s ředitelkou zařízení, řekla mi, že nemám právo mluvit do ordinací, to smí jen sestra staniční….Teď již mám do konce měsíce seškrtané služby tak, aby mi nepřebývala ani jedna hodina přesčas a taktéž je to s dovolenou, což je jasný signál, že když jsem nebyla ochotna sama odejít, je to připraveno jinak….Promiňte, že jsem Vás obtěžovala svými vlastními problémy, jen jsem chtěla, abyste věděla, že Vaši odpovědi si moc vážím ,vážím si toho,co Vy děláte pro rozvoj hospicové péče a přála bych si , aby bylo více takových citlivých a schopných lidí a méně těch ješitných, kterým jde jen o vlastní zviditelnění.
    Děkuji, s pozdravem Dana Záleská

  4. Dobrý den, paní doktorko,prosím o Váš názor.Souhlasila jsem s umístěním moji matky 87let na lůžko následné péče 80km daleko,nikde blíž prý nebylo místo.Matka měla NSG, soc.pracovnice nemocnice mě ujišťovala,že se nemusím o matku bát,že LDN udělá vše,co má matka z nemocnice doporučeno,že LDN funguje dobře.S tímto umístěním jsem souhlasila z důvodu mého naprostého vyčerpání a matčiného naříkání,které všichni označovali jako psychické.,čemuž jsem já nevěřila a doufala jsem,že v LDN na pravou příčinu přijdou.Matka totiž začala naříkat po provedené laparoskoii .Primářka LDN situaci vyřešila tak,že matce nechala aplikovat 3x denně 50mg dolsinu,dle dokumentace matka byla druhý den bez kontaktu,opocená,zástava stolice.Přesto podáván opět 3x denně 50mg dolsinu a třetí den opět a matka večer zemřela.Pro mě jako laika z této situace vyplývá,že matka byla podávanými opiáty usmrcena.Děkuji za názor,s pozdravem Irena Tesařová

  5. Marie Svatošová napsal:

    Dobrý den, paní Tesařová,
    děkuji Vám za důvěru, ale nevím, jestli Vás moje odpověď dostatečně uspokojí, protože k objektivnímu posouzení nemám dostatek podkladů. Mohu Vás pouze ujistit, že uvedená dávka Dolsinu maminku sama o sobě usmrtit nemohla. Otázkou je, co se v těch třech dnech dělo v jejím břiše. Bolesti, zástava stolice, zvýšené pocení a neschopnost kontaktu upozorňovaly na vážnou patologii, kterou už zřejmě lékaři nestačili nebo nemohli z nějakého důvodu (např. vzhledem k věku a celkovému stavu) objasnit. Rozhodování v takové situaci je pro lékaře velmi těžké. Zatížit nemocného náročným a riskantním vyšetřováním, případně i transportem na lépe vybavené pracoviště s vědomím, že ať se zjistí co se zjistí, případnou operaci v dlouhodobé narkóze nedovolí anesteziolog, protože by ji pacient téměř jistě nepřežil. Proto zřejmě zvolili aplikaci Dolsinu jako paliativní léčbu, aby maminka netrpěla. Příčinu smrti by prokázala jedině zdravotně-bezpečnostní pitva, o té se však nezmiňujete. Bez ní se už asi příčiny nedopátráte. Budiž Vám útěchou, že maminka poslední tři dny netrpěla bolestmi. Přikláním se k názoru, že lékaři v dané situaci udělali co bylo v jejich silách, ale mám jim za zlé, že Vás nechali v pochybnostech a Vy se vysvětlení musíte dožadovat na internetu.

  6. Děkuji paní Svatošová,byla jsem ustanovena opatrovníkem,nikdo nám nedal vědět,co hodlají podniknout.Matka dostávala 7 dní Tramal 100mg 2x denně a poté hned dolsin,přestože matka den před podáním dolsinu s lékařem začala lehce komunikovat – pozdravila,odpovídala – ano – ne,na jednoduché otázky.Pro údajné bolesti při manipulaci ji aplikovali dolsin ,aniž by vyzkoušeli jiné léky,které jsou dozajista k dispozici a na lůžku následné péče by měla primářka zkušenosti mít.Matka zemřela úplně sama,nikdo u ní nebyl.Přestože jsem večer 1,5 hod.před smrtí telefonovala ohledně toho,že přijedu v úterý a jak se matka má,bylo mi řečeno,že na tom je špatně,ale nikdo mi neřekl,že se blíží konec,přestože věděli všichni,že už ten konec přijde.Ještě bych to stihla,matka zemřela za 1,5 hodiny po mém telefonátu.

  7. Katka napsal:

    Vážená paní doktorko Svatošová,

    chtěla bych Vás požádat, i když je to velká troufalost, jestli byjste mi nemohla poskytnout rozhovor nebo aspoň zodpovědět na pár otázek, které se týkají Vás a hospicové péče. Pracuji na mé absolventské práci, která se zaměřuje na hospicovou péči a moc by mě zajímal Váš pohled a nápad hospicové péče.

    Předem děkuji za odpověď

  8. Ing. Juraj Kizák napsal:

    Milá Katko:
    Paní doktorka Svatošová Vám v současné době z vážných rodinných důvodů nemůže nic slíbit. Stačí-li Vám zodpovězení stručných otázek mailem, zkuste se jí ozvat někdy po polovině února na její email marie.svatosova@seznam.cz. Ale berte to prosím z její strany za nezávazné. Jinak, pokud Vaše otázky nejsou ryze soukromého charakteru jen ohledně jí a hospiců, určitě můžete oslovit nejen jednotlivé ředitelé hospiců, např. PhDr. Huneše (Prachatice) či Ing. Forejta (Plzeň) , který jsou oba aktivně angažování i v Asociaci hospiců. (Více rovněž na http://www.asociacehospicu.cz) Budeme pak rádi, když nám svojí absolventskou práci pošlete, k případnému publikování, až jí obhájíte. Přeji Vám vše dobré…

Vložit komentář

 
Copyright (c) 2005-2011 Ecce Homo, 2000-2004 Ing. Juraj Kizák, juraj.kizak@gmail.com
ECCE HOMO, o.s. = Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí, působí v ČR nepřetržitě od roku 1993, jeho náplň a cíle vyplývají z názvu,
IČO 49366335, Bankovní spojení: 2001709504/0600, kontakt: marie.svatosova@seznam.cz
Anorexie.cz, Prezidentka.eu, Vangogh.cz, Modigliani.cz, Gauguin.cz, Česká prezidentka