Slovník pojmů

18. Červen 2010, admin

Altruismus
Nesobecká láska k bližnímu, která se projevuje účinným, vstřícným a pomáhajícím chováním k lidem. Opak egoismu, preferujícího
vlastní prospěch a soustředenou péči o sebe sama.

Ars moriendi
Umění zemřít.

„Burn-out syndrom“
Viz syndrom profesionálního vyhoření.

Dětský hospic
se výrazně odlišuje od podobných zařízení určených pro dospělé. Na rozdíl od hospicu pro dospělé, v nichž většina dospělých v terminálním stadiu tráví poslední dny svého života, soustřeďují se dětské hospice spíše na tzv. respitní (odlehčovací) péči. Znamená to, že nemocné děti a jejich rodiny přijíždějí do hospicu na krátkodobé, zpravidla několikadenní až nekolikatýdenní zotavovací pobyty, často opakovaně, během nichž se mají možnost zastavit a načerpat novou sílu, rodiče si zde mohou odpočinout od každodenního náročného ošetrování. Jsou v prostředí, kde starosti s ošetrovatelskou péčí, s tlumením případných bolestí přípravou jídla převezmou jiní lidé, a kde je najednou možné žít a premýšlet daleko volneji, bez tlaku neodkladných povinností a svazujícího očekávání. Hospic se jim snaží nabídnout praktickou pomoc a bezpečné a povzbuzující zázemí.

Dětský hospic je samozřejmě schopen a připraven postarat se i o nemocné dítě v terminálním stádiu, ale tento druh péče
není ve srovnání s objemem poskytované respitní péče dominantní.

Dobrovolník
Dobrovolník je ten, kdo dobrovolně věnuje svojí energii a volný čas činnosti prospěšné člověku i celé společnosti, a to bez nároku na odměnu. Nemocniční dobrovolník se zapojuje do různých aktivit v rámci zdravotní péče. Jednou z forem dobrovolnické práce je též sprevádzacia služba. V hospicech je dobrovolník neoddělitelnou součástí hospicového týmu. Na Slovensku se formování a výchově dobrovolníků v oblasti paliativní péče věnuje Palium.

„DNR“
= Do Not Resuscitate. Česky se začíná užívat termín NR – NeResuscitovat. Někteří odborníci navrhují, aby emotivní slovo eutanázie, bylo nahrazeno právě suchým a výstižným medicínským termínem DNR, nebo-li NR.

Dystanázie
Je umělé a násilné prodlužování přirozeného procesu umírání léčbou, jejíž nevýhody z pohledu pacienta nebo jeho blízkých převažují nad jejími výhodami. Dystanázie, neboli zadržená smrt je nepříjemným důsledkem uplatňování postupů vítězné medicíny v situacích, kdy potřeby umírajícího vyžadují paliativní přístup.

Empatie
Vcítění se. Empatie je schopnost porozumět a vcítit se do myšlenek a pocitů druhého člověka. Je to získávání porozumění (pomocí naslouchání) a projevení tohoto porozumění (odpovídáním). Často se této úlohy zhosťují dobrovolníci. Jejich úlohou jako posluchače je fyzicky pacienta navštívit, empaticky ho poslouchat, přiměřeně a dostatečně porozumět jeho myšlenkám a pocitům a prokázat mu svoji spoluúčast.

Empatie je o pocitech – měli bychom být schopní rozpoznat pocity druhého člověka a vžít se do nich. Pocity se mohou vyjadřovat různými způsoby -jednoduchými slovy, pomocí frází či neverbálně (např. mimikou tváře, gesty, polohou a hlasem). Konkrétně rady pro empatické poslouchání naleznete na stránkách.

Palium.

Eutanázie
Tradičním obsahem pojmu je dobrá smrt [z řeckého eu - dobrý, thanatos - smrt]. Ekvivalentem je lehká smrt, tedy taková, která přichází po dlouhém spokojeném životě, rychle, bezbolestně, nebo ve spánku. V současné době je pojem používán pro milosrdnou smrt, smrt ze soucitu, smrt z útrpnosti, v terminologii, resp. jejím výkladu a chápání je značný zmatek a nemají v tom jasno ani odborníci. Ve starších učebnicích se ještě dlouho budeme setkávat se zavádějícími pojmy aktivní a pasivní eutanazie, které je nutno opustit. Proč? Protože eutanazie je jen jedna:

Eutanazie JE VĚDOMÉ a ÚMYSLNÉ usmrcení člověka na jeho žádost, bez ohledu na to, zda činem aktivním („přeplněná stříkačka“ = úmyslné podání smrtící dávky „léku“) nebo činem pasivním („odkloněná stříkačka“ = úmyslné nepodání léku, který by život mohl zachránit).

Naopak úmyslné a vědomé nepodání MARNÉ a NEÚMĚRNĚ ZATĚŽUJÍCÍ léčby eutanazií NENÍ, i když výsledek (smrt) může být stejný. V tomto případě nemocný zemřel na svoji smrtelnou nemoc, nikoliv rukou druhé osoby. Rozhodující je úmysl a motiv, nikoliv způsob provedení.

Více najdete v knížkách Prof. Vorlíčka Paliativní medicína a Prof. Haškovcové Thanatologie.

Holistický přístup
Jedná se o celkový, totální přístup k nemocnému i k jeho rodině. Ve vztahu k pacientovi to znamená, že se stará nejen o nemoc pacienta, ale i vše okolo něho, co ho ovlivňuje, včetně jeho rodiny a jejich problémů. Jedná se v tomto pohledu o komplexní starostlivost, péči, která respektuje potřeby těla, mysle a ducha.

„Home care“
V odborné terminologii se pod ní rozumí domácí pečovatelská péče prováděná profesionály.

„Home help“
V odborné terminologii se pod ní rozumí domácí pečovatelská péče prováděná laiky.

Hospic
Filozofie hospice vychází z úcty k životu a úcty k člověku jako jedinečné, neopakovatelné bytosti. Hospic nemocnému garantuje, že:

- nebude trpět nesnesitelnou bolestí
- bude vždy respektována jeho lidská důstojnost
- v posledních chvílích nezůstane osamocen

Hospicová péče
Forma paliativní péče, kterou tvoří souhrn lékařských, ošetřovatelských a rehabilitačně-ošetřovatelských činností, poskytovaných preterminálně a terminálně nemocným, u kterých byly vyčerpány možnosti kauzální léčby, ale pokračuje léčba symptomatická s cílem minimalizovat bolest a zmírnit všechny obtíže vyplývající ze základní diagnózy i jejich komplikací a zohledňující bio-psycho-spirito-sociální potřeby nemocného.

Hospicová péče má tři základní formy. Rozděluje se na:

1. Domácí hospicová péče
je pro nemocného zpravidla ideální, ale ne vždy dostačující. Předpokládá určitou úroveň rodinného zázemí, které často schází, nebo se dlouhou službou nemocnému unaví a vyčerpá, nebo je ošetřování touto formou příliš náročné pro rodinné příslušníky. Pečující rodině pomáhají kvalifikovaní pracovníci.

2. Stacionáře – denní pobyty
Stacionář je obyčejně součástí hospice. Pacient je v tomto případě přijat ráno a odpoledne, nebo večer se vrací domů. Tenhle způsob připadá do úvahy u nemocných z blízkého okolí hospice, pokud u nich nestačí domácí péče.

3. Lůžková hospicová péče
Je aktuální zejména tehdy, když předchozí dvě formy nestačí, nebo nejsou vůbec k dispozici. V případě, že je i možnost výše uvedených dvou forem, po zlepšení zdravotního stavu nemocného, nebo zotavení jeho rodiny, se může vrátit do domácí péče.

Hospicové hnutí
Ucelený systém pomoci umírajícím a jejich rodinám, který se snaží o svojí vlastní identitu v stávajícím systému vítězné medicíny. Do péče o nemocného zapojuje i jeho rodinu. Snaží se o zlepšení kvality života umírajících.

Hospicový tým > Interdisciplinární, multidisciplinárníje tvořen:

- nemocný s opatrovatelem a jeho rodina
- hospicový lékař
- hospicová sestra
- sociolog starající se o rodinu a pozůstalé
- duchovní – kněz, psycholog
- sociální pracovník
- dobrovolníci
- další specialisti dle akutních potřeb nemocného

Jednotky paliativní péče
[z angl. pain units]. Pracoviště specializující se na léčbu nesnesitelných nebo obtížně zvladatelných bolestí. Více o koncepci celého nového oboru se dovíte v Společnosti pro studium a léčbu bolesti (SSLB) První oddělení paliativní medicíny bylo otevřeno již v roce 1992 v nemocnici v Babicích nad Svitavou.

Infaustní stav
Je takový stav, kdy uzdravení již není reálné a smrt lze očekávat v relativně blízké budoucnosti. Každý člověk má i v tomto stavu právo na sebeurčení a autonomii a tedy i na rozhodnutí co si v závěru života přeje a co odmítá.

Kóma
Kóma je označováno za nejhlubší formu bezvědomí. Kóma je extrémní formou života, z niž jedince nelze probudit

Kurativní léčba
Léči příčiny nemoci. Výsledkem kurativní léčby je úplné vyléčení pacienta, zatímco postupy paliativní medicíny se nemoc sice neodstraní, ale přesto se subjektivní stav pacienta může zlepšit.

Léčba bolesti
Viz navrhovanou pracovní definici v České republice.

„Living will“
Doslovně znamená živoucí, resp. živá vůle. Jedná se o písemné vyjádření svobodné vůle nemocného pro futuro, tedy pro případ, kdy pacient nebude pro závažnost stavu schopen ani posoudit svou situaci, ani verbalizovat své přání. Používá se v některých zemích v případě eutanázie.

Onkologie
Věda o nádorech a nádorových onemocněních.

„Out of Body Experience“ = OBE
Česky „mimotělní zkušenost“. V okamžiku klinické smrti lidé cítí, že opouštějí své tělo, vznášejí se nad ním a s odstupem se dívají dolů.

Paliativní léčba a péče
Doplňuje při starostlivosti o nemocné kurativní a podpůrnou léčbu. Jedná se o tišení bolesti a soucitný doprovod terminálně nemocných a umírajících

Paliativní medicína
Neboli útěšná medicína představuje ucelený systém pomoci umírajícím a jejich rodinám. Je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Léčí příznaky, symptomy nemoci, kde již není možné odstranit, vyléčit její příčinu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálníchduchovních (spitiruálních) problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin. Postupy paliativní medicíny se nemoc sice neodstraní, ale přesto se subjektivní stav pacienta může zlepšit.

Paliatívna starostlivosť
Slovo paliatívny pochádza z latinského slova palium a znamená plášťprikrývku. Evokuje predstavu, že keď nemôžeme ranu vyliečiť, tak ju aspoň prikryjeme, aby trpiacemu bolo teplo, netrápili ho bolesti a mal pocit našej úcasti.

Paliatívna starostlivosť, taktiež nazývaná starostlivosťou o pohodlie, sa sústreďuje predovšetkým na prinášanie úľavy terminálne chorým pacientom prostredníctvom zvládnutia symptómov choroby a bolesti. Cieľom nie je liečiť, ale poskytnúť človeku pohodlie a dosiahnuť maximálne možnú kvalitu života, kým život trvá.Pozornosť sa nesústreďuje na smrť, ale na špecializovanú starostlivosť o kvalitu života zomierajúceho.

Paliatívna starostlivosť je súcitná starostlivosť o chorého v štádiu ochorenia, v ktorom už nie je možné očakávať vyliečenie, s cieľom symptomatickej kontroly a predĺženia života napriek vyčerpaniu príčinnej (kauzálnej) liečby choroby.

„Pia fraus“
nebo-li milosrdná lež. V České republice je každému lékaři uložena povinnost „přiměřeně informovat nemocné o jeho zdravotním stavu“, což dává prostor od plného pravdivého sdělení až po úplné zatajení skutečnosti. Zatímco ještě donedávna byl obecný příklon k milosrdné lži, dnes je evidentní příklon k pravdě.

Potřeby pacienta

Biologické potřeby: Všechny potřeby nemocného těla. Mezi základní patří potrava, zbavení se odpadů vlastního metabolismu, přísun kyslíku, spánek. Dále to jsou potřeby, které více či méně zabezpečuje odborní medicíská péče: ozařování, chemoterapie, hormonální léčba. O většinu těchto potřeb by obyčejně mělo být dobře postaráno v nemocnici.

Psychologické potřeby: jsou to potřeby spojeny s respektováním lidské důstojnosti nezávisle na stavu nemocného těla. Každý člověk je jediněčnou bytostí se svým neopakovatelným posláním, které je potřeba vždy respektovat. Hospicové hnutí je založeno na této zásadě.

Sociální potřeby: Vyplývají ze statusu člověka, jako tvora společenského, žijícího v určitém sociálním prostředí, majícího svou rodinu, své problémy, svou práci, koníčky, závazky, sny a přání. Najednou je z tohoto prostředí z důvodu nemoci vytrhnout. Měli by jsme jeho slovům i v této oblasti stále naslouchat a pomoci mu se patřičně vyrovnat s jednotlivými oblastmi.

Duchovní potřeby: Byly u těžce nemocných a umírajících lidí až dosud v lékařství opomíjeny. Dnes již přibívá těch, kdo si uvědomují i tento, možná nejdůležitější aspekt potřeb nemocných v tomto stadiu života a hledá jeho naplnění. Tito lidé chtějí přispět k nápravě. Ne jednou se nemocný snaží vypořádat v tomto období se smyslem svého života. Duchovní potřeby nejsou vlastní jenom lidem věřícím, jak by to možná sám název napovídal, ale jejich uspokojování
se ukázalo být důležitým pro každého pacienta. Můžeme zde dále řadit respektování lidské důstojnosti, na kterém je celé hospicové hnutí založeno, blízký lidský kontakt nemocného s dalšími lidmi, potřeba žít plně až do konce,…

Prognóza
Je relativní veličina určující pravděpodobnost uzdravení, zlepšení stavu, či přežívání nemocného v čase, za předpokladu uplatnění aktuálně známých diagnostických, terapeutických a ošetřovatelských metod.

Remise
Stav různě dlouhého a různě kvalitního „příměří“ s nemocí, která dříve či později vysoce pravděpodobně vzplane znovu.

Respitní péče
neboli péče o pečující [z angl. respite - uvolnit, ulehčit]. Je založena na předpokladu, že psychicky vyrovnaný ošetřující umí vést k potřební duševní hygieně i rodinu umírajícího, která je vystavena extrémní psychické zátěži. Obyčejně se jedná o odlehčení v péči o nemocné, o které se stará dlouhodobě rodina. V určité chvíli se stane, že již rodina dál nemůže, že je vyčerpaná každodenním náročným ošetřováním, případně psychickým tlakem a starostmi o nemocného a jeho chorobu. Tehdy nastupuje respitní lůžko např v domovech důchodců, nebo hospicích. U dětí je to dětský hospic. Během několikadenních až nekolikatýdenních pobytů nemocného v hospici, často opakovaných, si může rodina odpočinout, má možnost načerpat novou sílu. Při tom jsou nemocní v prostředí, kde starosti s ošetrovatelskou péčí, s tlumením případných bolestí přípravou jídla převezmou jiní lidé, odborníci.

„Rooming-in“ při umírání

Stavy

Pre finem. Fáze pre finem může být velmi dlouhá a časově obsáhnout nejen několik měsíců, ale i let. Pojem umírání v lékařské terminologii je synonymem terminálního stavu. Terminální stav je definován ako postupné a nevratné selhávání životně důležitých funkcí orgánů s následkem smrti individua. Jinými slovy řečeno, jedná se o “vlastní umírání“, o stav, který bývá též označován pojmem in finem.

In finem. Fáze in finem reprezentuje umírání ve vlastním slova smyslu.

Post finem. Fáze post finem je charakteristická péči o mrtvé tělo a zahrnuje též péči o pozůstalé. Samostatným problémem je tzv. komercionalizace smrti a současný způsob pohřebnických úkonů. Fáze post finem nebývá v popředí zájmu zdravotníků, s výjimkou péče o mrtvé tělo. Rodinný příslušníci mnohdy nejsou schopni zvládnout náročnou krizovou situaci. Nezřídka končí s různými a obtížně zvládnutelnými formami patologického zármutku a patologického žalu. Mnohým by bylo možné pomoci cílenou individuální prevencí.

Smrt fyzická
Je úplná, trvalá a ireperabilní ztráta vědomí. Smrt patří k životu a je jeho neoddělitelnou součástí. Smrt je osobní zkušeností, její počátek je těžké identifikovat, neboť v různých filosofických přístupech zjistíme, že mimo smrt fzzickou existuje i smrt psychická a smrt sociální.

Smrt psychická
Je naprostou psychickou rezignací, intenzivně prožívanou beznaděj as zoufalstvím, které nepochybně usnadňuje vstup smrti fyzické.

Smrt socialní
Je stav, kdy člověk sice žije, ale je neodvratně vyvázán z důležitých sociálních a interpresonálních vztahů.

Svobodný informovaný souhlas pacienta
V principu je potřebný písemný souhlas pacienta na přijetí do hospicové péče. Podpis tohoto dokladu nesmí v žádním případě nahrazovat kvalifikovaný ústní rozhovor. Vzhledem k tomu, že je u nás sdělování neblahé diagnózy či prognózy pacientům nebo jejich rodinám stále ještě ne pravidlem, jedná se o velice citlivou záležitost jak pro samotného pacienta, jeho rodinu i tým ošetřovatelů, kteří se musejí s tímto vstupným aktem vypořádávat. Informovaný souhlas je v českém a slovenském zdravotnictví novinkou a jeho zavádění vzbuzuje protichůdné reakce.

K informovanému souhlasu se váže mnoho etických problémů, které ještě nejsou v našich zeměpisních šířkách právně ošetřeny. Experti WHO v této souvislosti zdůrazňují například zásady umírněnosti, rovnocennosti a relativity vedle „zákona nejvyššího“, tj. vůle pacienta.

Zásada umírněnosti, Zásada rovnocennosti, Zásada relativity:

Více o uvedených zásadách najdete v knize profesora Vorlíčka a kol. Paliativní medicína.

Symptomatická léčba
Jedná se o léčení příznaků, symptomů nemoci, ne o příčinu nemoci.

Syndrom profesionálního vyhoření
Z anglického burn-out syndrom. Projevuje se u u pomáhajících lidí, kteří nepraktikují duševní hygienu, anebo jsou příliš dlouho vystaveni nadlimitní zátěži. V této souvislosti se u hospicové starostlivosti často mluví o délce kolem tří let. Neléčený syndrom vyhoření může mít řadu psychických i somatických následků.

Tabuizace smrti

Terminálně nemocný
Nevyléčitelné nemocen, v konečném stadiu své nemoci, kde již byla ukončena kurativní léčba.

Terminální péče
Nutno odlišit od celkové paliativní péče. Jde o časově poslední kvalifikovanou službu umírajícímu.

Thanatofobie
Chorobný strach ze smrti.

Thanatologie
Nauka o umírání a smrti. Je většinou definována jako interdisciplinární vědní obor o smrti a o všech fenoménech, které jsou s ní spojeny. Název je odvozen od jména řeckého boha smrtelného spánku a smrti.Více se dovíte v knížce profesorky. Haškovcové vydané pod stejnojmenným názvem v květnu 2000.

Trans
Je změněný stav vědomí. U umírajících nazýváme transem ty stavy, při nichž je odezva na otázky týkající se každodenních činností minimální, nebo chybí. Trans, nebo-li zvrat přecházející do kómatu – je stavem hlubokého bezvědomí, umírající nemůže odpovídat na žádné verbální, či neverbální podněty.

Vcítění
Viz empatie.

Zdraví
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je to stav biologické, psychické a sociální pohody, a nemoc je tedy jako diskomfort v minimálně jedné z uvedených složek. V poslední době bývá uvedená definice doplňována ještě o aspekt ekologický a spirituální.

2 komentářů to “Slovník pojmů”

  1. Charion napsal:

    Definice toho, co je eutanazie moc nesedi. Pojem marne a neumerne zatezujici lecby je hrozne vagni a dal by se aplikovat i tam, kde je pouzita klasicka eutanazie. Daleko lepsi rozliseni je mezi pasivni a aktivni eutanazii, kdy aktivini eutanazie znamena zamerne ukonceni zivota aktivnim zpusobem (podanim leku atd.), kdezto pasivni eutanazie je v podstate ukonceni lecby.

  2. Marie Svatošová napsal:

    Od dělení eutanazie na aktivní a pasivní se upustilo, protože bylo zavádějící. Zdrojem mnoha nedorozumění byl právě pojem „pasivní eutanazie“. „Upustit od léčby“ totiž lze ze dvou diametrálně se lišících důvodů, resp. motivů. Buď proto, že jde o léčbu prokazatelně marnou, pacienta neúměrně zatěžující – v tom případě nejde o eutanazii (protože chybí úmysl usmrtit). Pacient umírá na svou nemoc, nikoliv rukou druhého člověka. Avšak v případě, že by byla smysluplná a účelná léčba ukončena s úmyslem usmrtit (nebo nezahájena), o eutanazii by se samozřejmě jednalo. Rozlišení klade velké nároky na lékařovo svědomí, proto je nutné, aby si ho každodenním zpytováním kultivoval a v tak zodpovědném rozhodování se mohl opřít i o názor moudrých a vzdělaných kolegů. Nikdy by rozhodnutí o ukončení marné léčby nemělo ležet pouze na jednom člověku a samozřejmě do toho má co mluvit taky pacient, o kterého tu jde především. Co je pro jednoho ještě únosné, pro jiného už může být „neúměrně zatěžující“. Ne všechno, čeho je dnešní medicína technicky schopná, je nemocný povinen podstoupit. Základní péče mu však musí být poskytnuta vždy.

Vložit komentář

 
Copyright (c) 2005-2011 Ecce Homo, 2000-2004 Ing. Juraj Kizák, juraj.kizak@gmail.com
ECCE HOMO, o.s. = Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí, působí v ČR nepřetržitě od roku 1993, jeho náplň a cíle vyplývají z názvu,
IČO 49366335, Bankovní spojení: 2001709504/0600, kontakt: marie.svatosova@seznam.cz
Anorexie.cz, Prezidentka.eu, Vangogh.cz, Modigliani.cz, Gauguin.cz, Česká prezidentka